Ten muž přece nemůže nikdy chodit! Scéna z opery L2: Brána života! (21. 4. 2016). Foto: Národní divadlo moravskoslezské Ostrava
Úzdravné operum
Příběh německého režiséra, spirituálního učitele a spisovatele Clemense Kubyho, který se po pádu ze střechy a následném ochrnutí způsobeném přerušením míchy vyléčil sám metodou mentálního léčení (Mental Healing), inspiroval herce a improvizátora Jaroslava Duška a hudebníky Ondřeje Smeykala a Maria Buzziho k nevšednímu dílu, které bylo poprvé ve světové premiéře uvedeno v Národním divadle moravskoslezském.
Sen, který se stal skutečností. A hned dvakrát. Životní příběh Clemense Kubyho v opeře L2: Brána života! Německý režisér a spisovatel před vchodem do Divadla Jiřího Myrona, kde se konala 21. dubna 2016 světová premiéra.
Jaroslav Dušek
Autor libreta Jaroslav Dušek v rozhovoru pro časopis Regenerace uvádí: „Vzniklo to tak, že se mi dostala do rukou kniha německého režiséra Clemense Kubyho Na cestě do sousední dimenze. Přečetl jsem ji a byl z ní nadšený. Hned jsem si řekl, že by to byla opera.“
Více o knize Na cestě do sousední dimenze si můžete přečíst na stránce Clemens Kuby - Knihy →
První pražské setkání nad projektem opery L2: Brána života!. Zleva Ondřej Havelka, Ondřej Smeykal, Hanka Vejrostková, Clemens Kuby, Jaroslav Dušek a Jiří Nekvasil (2012).
Clemens Kuby s Jaroslavem Duškem a Ondřejem Smeykalem v Ostravě na stanici tramvaje při zahájení přípravy opery L2: Brána života! (2013).
A dále pokračuje: „Když jsme hledali klíč ke ztvárnění děje a probírali předmět úzdravného opera, kdy Clemens spadl ze střechy a rozdrtil si obratel L2, dozvěděli jsme se, že Číňani tento obratel nazývají Brána života, což najednou bylo naprosto symbolické. Dál se pak příběh odvíjí tak, že je Clemens připoutaný na lůžku, aby si páteř ještě více nepoškodil. Obracejí ho jen občas na břicho a čeká. Měl vlastně velké štěstí, že se tehdy páteř neoperovala rovnou. Byli s ním i další pacienti, četli si, ošetřovatelé jim otáčeli listy. Pouštěli jim hudbu. Ale Clemens nechtěl nic. Jen se vnitřně rozhodl, že bude chodit. Věděl nějakým zvláštním způsobem, že to dokáže. A to je vlastně podstata opery. Hledali jsme, jak ji ztvárnit, jak udělat to jeho ležení, které není moc scénické. Postupně jsme dospěli k myšlence, že to všechno bude podřízeno didgeridoo. Najednou jsme se vzdali nějakého lineárního vyprávění příběhu. Pořád jsme se drželi didgeridoo, které se nám v jistém smyslu stalo vodítkem. Forma bude vycházet z jakéhosi opakování, vrstvení frází. Když jsme se dohadovali, radili, bavili, co, kdy udělat, jak bude vypadat první scéna, zda bude dialog, najednou jsme si řekli - ne, ne, to se nebude hodit ke zvuku. Vznikl tak jakýsi převalující se tvar z výkřiků, floskulí, sousloví, spojení slov, která variují. Jsou to vždy variace na nějaké téma, nejsou to klasické árie, že by někdo souvisle zpíval. Je to taková podivná báseň, názvuk, pocit, asociace - a ty všechny vycházejí z nástroje.“
Co je to L2 - Národní divadlo moravskoslezské
Ondřej Smeykal
Ondřej Smeykal (vlevo, autor hudby pro didgeridoo a orchestr k opeře L2: Brána života!), Clemens Kuby a Jaroslav Dušek v areálu v Dolních Vítkovicích (23. 4. 2016). V létě se tam sešli znovu v rámci festivalu Colours of Ostrava.
Světově uznávaný hráč na didgeridoo Ondřej Smeykal v rozhovoru s Pavlínou Brzákovou na otázku, co ho na tématu oslovilo, odpovídá: „Téma dechu, které se mezi řádky objevuje. Zážitek rozeznění těla. Při hře na didgeridoo se hraje rty a rezonuje při tom celé tělo. Zvuk neletí jen z nástroje, ale míří také na druhou stranu, dovnitř. Posluchači to nevědí, ale hráč to cítí, ví, prožívá. Sám se stává rezonanční nádobou. To největší, co v tu chvíli dostáváš, je proces samotného hraní - provibrovávání. Jsi jako neustále vrnící kočka. Provibruje ti to celou páteř. Protože se hře na didgeridoo věnuji víc než dvacet let, vyvstávají mi při hraní různé kompoziční obrazy, které zároveň slyším symfonicky. Je to, jako když zazní orchestr. Je to stejné. Ze své zkušenosti, tím, že se pohybuji mezi alternativními muzikanty, ke mně nepřicházejí takové příležitosti, abych něco stvořil orchestrálně, často. Jarda vlastně vyslovil nahlas, co jsem už chtěl hodně dávno. I když jsem nevěděl, do čeho jdu, toužil jsem zprostředkovat pocit, který vyslovuji, hraji, jedním souzvukem, jedním nástrojem, předat jedním tělesem.“
Jak vznikala hudba k L2: Bráně života!? Národní divadlo moravskoslezské
Něco se stalo! Scéna z opery L2: Brána života! (21.4. 2016). Foto: Národní divadlo moravskoslezské Ostrava
Martina Šnytová v roli Intuice, jedné z ústředních postav opery L2: Brána života! (21. 4. 2016). Foto: Národní divadlo moravskoslezské Ostrava
L2: Brána života! - rozhovor na TV Fabex
L2: Brána života! - Národní divadlo moravskoslezské
O zázračném uzdravení vypráví opera L2: Brána života Jaroslava Duška. Rozhovor Martiny Kociánové s Jaroslavem Duškem v pořadu Host do domu.
L2: Brána života! - Národní divadlo moravskoslezské
